Přívěsy s nápravami uprostřed vyžadují při nakládce trochu plánování. Aby byla souprava stabilní a jízda bezpečná, nestačí přívěs vyvážit. Hmotnost nákladu je nejlépe soustředit nad nápravy nebo rovnoměrně rozložit po ložné ploše.
Rozložení hmotnosti a vyvážení
Vyvážení přívěsu je často upřednostňované před správným rozložením hmotnosti nákladu. Případně je rozložení hmotnosti nákladu zcela opomíjené. Pravdou je, že oba tyto faktory jsou velmi důležité pro to, aby byla souprava během jízdy co nejstabilnější a neměla tendence k nekontrolovanému rozkmitání.
Správně naložený přívěs
V ideálním stavu jsou nejtěžší předměty naloženy nad nápravou (nápravami) tak, že svislé zatížení spojovacího zařízení dosahuje přibližně 4 % okamžité hmotnosti naloženého přívěsu. Svislé zatížení spojovacího zařízení však nesmí v žádném případě překročit max. povolené svislé zatížení tažného zařízení automobilu ani maximální povolené svislé zatížení tažné kulové spojky nebo nájezdové brzdy přívěsu.
Zároveň platí, že těžké předměty by měly být umístěny co nejníže. Nízko umístěné těžiště nákladu přispívá k boční stabilitě.
Pokud se náklad skládá ze stejně těžkých předmětů, je ideální jejich rovnoměrné rozložení od středu ložné plochy směrem k oběma koncům přívěsu. Správně konstruovaný přívěs má při rovnoměrném rozprostření stejnorodého nákladu po ložné ploše (např. sypké materiály) ideální svislé zatížení spojovacího zařízení přívěsu. I v tomto případě je nutné pohlídat, aby nebylo překročeno maximální povolené svislé zatížení tažného zařízení tažného vozidla.
Hmotnost přívěsu včetně nákladu nesmí překročit největší povolenou hmotnost přívěsu stanovenou v rámci schválení a zároveň nesmí překročit největší povolenou hmotnost přívěsu stanovenou pro tažné vozidlo. Více o podmínkách spojitelnosti do soupravy >>>
Nesprávně naložený přívěs
Těžké předměty naložené na konci ložné plochy jsou nejnebezpečnější variantou chybného rozložení hmotnosti nákladu. Setrvačnost těžké zadní části přívěsu podporuje rozkmitání přívěsu a brání ustalování kmitů při korekcích a změnách směru jízdy. Takto naložený přívěs je náchylný k nekontrolovanému rozkmitání soupravy již v relativně nízkých rychlostech.
Zároveň není dostatečně zatížené spojovací zařízení a v případě kritické situace může dojít k přetížení jeho závěru a selhání.
Těžké předměty vepředu a vzadu a lehčí předměty nad nápravou nejsou správně i přesto, že je dosaženo optimálního svislého zatížení spojovacího zařízení. Toto je nejčastější případ neporozumění faktorům ovlivňujícím jízdu s přívěsem. Vyšší setrvačnost konců přívěsů podporuje rozkmitání soupravy a omezuje ustalování kmitů při korekcích a změnách směru jízdy. U takto naloženého přívěsu s rostoucí rychlostí výrazně stoupá náchylnost k nekontrolovanému rozkmitání soupravy.
Umístění těžkých předmětů v přední části přívěsu není také správně. I když v určitých podmínkách a rozsahu rychlostí může zdánlivě vylepšit stabilitu soupravy, nese sebou jiná rizika. Prvním z nich je svislé přetížení spojovacího zařízení tažného vozu i přívěsu. To může vést k jejich nevratnému poškození a rychlejšímu opotřebení. U brzděných přívěsů pak přetížená nájezdová brzda vykazuje méně plynulý chod se sníženou účinností brzdění.
Vhodnější způsob, jak zvýšit stabilitu jízdní soupravy je dostatečné zatížení zadní nápravy tažného vozu jiným způsobem (např. přesunutím části nákladu do tažného vozu), než přetížením závěsu.
Náklad by měl vždy zatěžovat obě strany přívěsu stejnoměrně. Náklad, který zatěžuje výrazně více levou nebo pravou stranu přívěsu opět snižuje stabilitu jízdní soupravy a bezpečnost jízdy.
Přepravníky automobilů
Základním pravidlem pro bezpečnou jízdu je použití autopřepravníku s dostatečnou velikostí ložné plochy vzhledem k nákladu. Zejména dostatečná délka ložné plochy musí umožnit ustavit vozidlo nebo do takové pozice, aby nedošlo k svislému přetížení spojovacího zařízení a nájezdové brzdy přívěsu a a tažného zařízení. Širší ložná plocha, resp. rozchod přívěsu je pak vhodný pro přepravu vyšších vozidel, kde je těžiště nákladu výrazně výše.
Nakládané vozidlo se umisťuje vždy těžší částí (obvykle motorem, pokud není demontovaný) vpřed. V případě přepravníků dvou automobilů se pak nakládané automobily doporučuje umístit motory k sobě, čímž je zajištěno umístění nejtěžší části nákladu nad nápravy. Vždy však musí být dosaženo dostatečného svislého zatížení spojovacího zařízení, aniž by bylo zatíženo nadměrně.
V současné době jsou již i pro nákladní přívěsy včetně přepravníků automobilů k dispozici elektronické stabilizační systémy, které výrazně přispívají ke zvýšení stability a bezpečnosti provozu.
Obytné přívěsy
Pro obytné přívěsy platí stejné zásady, jako výše uvedené pro nákladní přívěsy. Problém je, že rozložení hmotnosti vestavby, příslušenství a výbavy často uvedeným zásadám neodpovídá a jiné rozmístění není možné. Důležité je při nakládání dalších zejména těžších věcí tuto situaci pokud možno nezhoršit a snažit se alespoň na dobu jízdy umístit těžké předměty co nejblíže k nápravě, respektive nad ní.
Právě karavany vykazují často zhoršené jízdní vlastnosti a v soupravě mají tendenci k nekontrolovanému rozkmitání. I proto jsou často již v základu nebo v příplatkové výbavě osazovány systémy, které více či méně zvyšují stabilitu přívěsu za jízdy.
Nejčastěji osazovaným prvky jsou stabilizační tažné spojky s třecími segmenty, které pevně sevřou kulový čep tažného zařízení a omezují volný pohyb při tendenci přívěsu k rozkmitání.
Dalším prvkem, který už není vidět na přívěsu na první pohled, je speciální lomená náprava pro karavany AL-KO Delta. Ta pomáhá zejména při naklonění přívěsu při změnách směru jízdy. Kolo na vnější straně oblouku získává při stlačení odpružení v šikmo vedené nápravnici záporný odklon a vyšší sbíhavost, čímž působí proti odstředivé síle a tlačí kolo na vnitřní straně oblouku zpět k vozovce.
Elektronické stabilizační systémy
Nejúčinnějším systémem stabilizace jízdy soupravy s přívěsem je však elektronický stabilizační systém pro přívěs. Systémy byly v minulosti dostupné pouze pro obytné přívěsy s relativně konstantní hmotnosti. Aktuálně osazované systémy AL-KO ATC 2.generace a KNOTT ETS Plus jsou dostupné i pro nákladní přívěsy s výrazně vyšším rozdílem mezi hmotností prázdného a naloženého přívěsu.
Elektronický stabilizační systém montovaný na přívěs je citlivější a provádí jemnější a včasnější zásahy, než ESP pro jízdu s přívěsem na tažném automobilu. Zatímco ESP pro tažení přívěsu zasahuje až při relativně velkém rozkmitání soupravy a je schopné ovlivnit jen tažný vůz, systémy KNOTT ETS Plus i AL-KO ATC zasahují již při velmi malém rozkmitání přívěsu. Krátkým rychlým jemným přibrzděním přívěsu dojde k jakémusi „natažení“ soupravy a vrácení přívěsu zpět do stopy a to ještě před tím, než by se pokusilo výrazněji zasáhnout ESP pro tažení přívěsu (pokud je tažný vůz tímto systémem vůbec vybavený). V zásadě tak dochází k drobným korekcím ještě před tím, než dojde k výraznějšímu rozkmitání.
Napsat komentář